POLAJKA

Polajko, polajko,
dávno sme sa znaly,
když sme šohajovi
spolu čarovaly.

Nečarovala sem,
ani má mamička,
leč mu čarovaly
mé černé očička.

Čarovaly tobě,
moje černé oči,
keďs jich viděl ve dně,
musel’s přijít v noci.

Čarovala tobě
má bílá hubička,
keď ti ščebetala
ako laštovička.

Povídajú ludé,
že sem čarovala,
jak živa sem čárů
ani nepoznala.

Čarovala sem mu
na dva ostré nože,
už tebja, Janošku,
žádný nepomože.

Žádný nepomože,
ani neporadí,
půjdeš na zelinky
do našej zahrady.

Bažantnice

V tej šardickej bažantnici
kukačky kukajú;
už mojeho přemilého
na vojnu chytajú.

A prosila galanečka
pro Boha živého:
nechytajte, nelapajte
mojeho milého.

A já půjdu sama prosit
císařa samého,
aby on mně neodváděl
mojeho milého.

Za zdraví Marie Terezie

Za zdraví Marie Terezie,
za zdraví císaře pána,
za zdraví našeho hospodářa,
který nám vínečko dává.

V nedělu sa napit, v pondělí popravit,
v úterý tancovat, ve středu zaplatit.
Ve čtvrtek sa vyspat, v pátek sa prochodit,
v sobotu sa pýtat, co budeme robit.

Tatíček

Tatíčku můj starý,
vyplaťte mě z vojny!
Vyplaťte mě z vojny,
není dobře na ní.

Synáčku můj milý,
co po tobě ptajú,
co po tobě ptajú,
když tě dom pustijú?

Tatíčku můj starý,
čtyry sta tolarů,
čtyry sta tolarů,
tak sa dom dostanu.

Synáčku můj milý,
nech trochu poshoví,
nech trochu poshoví,
nemám jich hotových.

Tatíčku můj starý,
já nemožu čekat,
já nemožu čekat,
musím mašírovat.

My pomašírujem
tři sta mil za Vídeň,
uvidím Francúza
a jeho celú zem.

Pošlu vám psaníčko,
psaníčko napsané,
za každým slovečkem
bude zaplakané.

Forman

Jede forman dolinú,
jede forman dolinú
zbújník za ním bočinú.

Stůj, formánku, nešibaj,
Stůj, formánku, nešibaj,
vrané koně vyprihaj.

Kdyby bylo na dolách,
kdyby bylo na dolách
na strážnických dúbravách.

Veru bych sa nepodal,
veru bych sa nepodal,
koní bych nevyprihal.

Ale že si pri lesi,
hej, ale že si pri lesi,
něnazdám sa pomoci.

Děti by mia plakaly,
děti by mia plakaly,
že tatíčka neznaly.

Žena by mia želila,
hej, žena by mia želila,
že se mnú málo byla.

gotická harfa

Syneček

Červenú sem sela,
zelená ně schádza,
pověz ně, šohajku,
kdo tebja rozvádza.

Rozvádza, rozvádza,
celá má rodzina,
že si ty chudobnej
mateře děvčina.

Nedaj, Bože, nedaj,
fijalence rozkvést,
nedaj sa, synečku,
od děvečky rozvést.

Nedám sa ja nedám,
ani nerozvedu,
dokaď já, děvečko,
dokaď já žít budu.

Perštýnský zámek

Ten perštýnský zámek
na vysokých vrchách,
sedí tam syneček,
má nožičky v putách.

Pusťte mě tam k němu
v té železné bráně,
já sem jeho milá,
ať se rozžehnáme.

Ať se rozžehnáme,
ať se rozloučíme,
co sme si slíbili,
ať si vyplníme.

Jak sa rozlučuje
malá rybka s velkou,
tak sa rozlučuje
mládenec s panenkou.

Ťažko sa učily
drobné ryby plavat,
tak my sa budeme
s milým rozlučovat.

Dubina

Aj, dubina, dubina
pod dubinú březina,
pod březinú milá
uplakaná byla.

Co ti, milá, co ti je,
mé srdečko rozmilé!
Snad ti máti lála,
či sa’s nevyspala.

A mně máti nelála,
a já sem sa vyspala,
ale želím svého
vínka zeleného.

Jiné pannny tancujú
pěkně jedna za druhú,
a já nebožátko
chovám pacholátko!

Do kostela zvonili,
by se panny schodily,
a já nebožátko
kolíbám děťátko!

Halaj, belaj, můj synu,
máš mamičku malenu,
tatíčka hodného,
šelmu falešného.

Babka

Já mám doma babku
polámanou v zadku.
Babka zlá, nedobrá,
sakuletská všecká.

Já mám doma dědka
takovýho zmetka.
Dědek zlej, nedobrej,
všecek sakuletskej.

Líska

Oj, vim ciť ja v poli lisku,
na ni ořechy,
něbudeš měc, ma panenko,
se mnú pocěchy!
Oj, hoje, hoje, děvče moje,
se mnú pocěchy,
luskač ořechy.

Měla sem ja milučkeho,
velmi švarneho,
a přišli mi vojačkove
a vzali mi ho.
Oj, vojačkove, něchtež mi ho,
bo ja němožu byc bez něho,
bez milučkeho,
velmi švarneho.

A my ho tu něnechamy,
švarna dzevečko,
choč by si ty vyplakala
černé očičko.
Choč by si vyplakala obě,
to my ho něnechamy tobě,
švarna dzevečko,
černe očičko.

Babka

Šohaj

Šohaju, dušo má,
lelujo voňavá,
dokaď ťa nevidím,
všecka su bolavá.

Frajer, můj, frajer můj,
má zlatá ratolesť,
keď ťa deň nevidím,
ani nemožu jesť.

Frajer, můj, frajer můj,
keď ťa enem čuju,
všecky moje údy,
všecky poskakujú.

Léta

Léta, moje léta,
kam stě se poděly?
Neveděly nožky moje,
jak by chodit měly.

Chodívaly ony
po hoře, dolině,
a včil chodit už něchcetě,
choť vám hraju šumně.

Co je už tu po mně,
po tym mrtvym těle,
zaneste ně na krchovo
do tej tmavej země!

Mamičko

Mamičko, mamičko,
už sem sa vydala,
ale ani nevím, hej,
koho sem si vzala.

Bude-li vínko piť,
alebo ňa bude biť,
alebo ňa bude, hej,
mé srdénko lubiť.

Kochanečka

Švarna dzevečko, moja kochanečko,
měl bych cě o co prosic;
slubovala jsi mně dva zelené věnky
za klobučkem nosic.

Švarny šohajku, ty můj kochanečku,
stala se mi taka škoda;
ach, měla jsem ci já dva zelený věnky,
vzala mi jich voda.

Švarna dzevečko, moja kochanečko,
něstrachuj sa ty o ně,
ach, mám ci ja doma ty dva labudečky,
pošlu ja ci pro ně.

Labuděk plyne, ten věneček tyně,
to až do samého dna,
a že už ty nejsi, prošvarna dzevečko,
toho věnka hodna.

Choč by mi včilej ta muzika hrala
a trubače trubili,
ach, to mi už oni mojeho srdečka
nic něrozveseli.

Rasasa

Rasasa, rasasa, nožky moje,
ej, šly by přes pole, neskoro je,
už sú kose nade mlýnem,
nespala sem celý týdeň,
ani tejto noci, ani tam tej noci,
čekala sem na šohajka,
co má černé oči.

Rasasa, rasasa, nožky moje,
ej, šly by do tanca, neskoro je,
už sú kose nade mlýnem,
nespala sem celý týdeň,
za mládí věďaly, za kým by běžaly,
přes bučky aj přes potučky
čile by skočily.

Šaratské pole

To šaratský pole
se zbéšovským polem,
rozpustil syneček
vraný koně po něm.

Rozpustil, rozpustil,
nemóže jich chytnót,
nemóže od milé
nadobře odvyknót.

Nemóže odvyknót,
ani neodvykne,
dokud ty koničky
syneček nechytne.

Lehko je přivykat,
těžko je odvykat,
těžko je srdečko
na zámek zamykat.

V širém poli

V širém poli hruška stojí
a v zahrádce dvě,
namlúval si Francek Hanku,
ale ně sobě.
Oj žol, žol, žol mi budě
až mně jú vezmu ludě,
potěšení moje.

Ona idě do kostela
ako leluja,
všeci ludě še dívajú
ako je šumna.
Oj žol, žol, žol mi budě
až mně jú vezmu ludě,
potěšení moje.

Ona idě do hospody
ako z ruže květ,
všeci ludě še dívajú,
ba i celý svět.
Oj žol, žol, žol mi budě,
až mně jú vezmu ludě,
potěšení moje.